March 2014

is the time for a little pause.

30. march 2014 at 20:02 | Natt. |  some news
V úterý je první dubnový den. Od tohoto dne je to pouhých 21 dní do přijímaček a já jsem už zmiňovala, že nejspíš blog na chvilku opustím abych se mohla plně věnovat přípravě. Protože jestli to pose*u, tak se asi zastřelím:D Ne, kecám. Prostě jenom chci v té hlavě mít alespoň něco... Abych měla alespoň těch blbích 19,5 bodů a při nejlepším více jak 26. S blogem určitě nekončím a po přijímačkách se sem určitě vrátím. Chtěla bych tu mýt už na mé narozeniny které mám 29. dubna. Blog oslaví 7. dubna svůj první rok existence takže už teď jsou gratulace vítány. Já se tedy s vámi na chvíli loučím... Těm co dělají letos taky přijímačky tak hodně štěstí a pevné nervy. No a všem ostatním... mějte se krásně:)


photography by me | first photo of spring 2014 in forest

26. march 2014 at 17:52 | Natt. |  photography by me
Konečně se dostávám ke článku, který si plánuji napsat už od soboty, kdy tyto fotky vznikly. Byla jsem s mamkou a babičkou na čtyřhodinové procházce v lese a prostě jsem si foťák vzít musela. V pátek nám oficiálně začalo jaro takže jsem chtěla mít první jarní fotky. Počasí bylo naprosto perfektní! Na sluníčku bylo i přes 20°C takže jsme se sem tam zastavily, sedly si na pařezy nebo trávu a slunily se. Nádherně jsem si odpočinula a pročistila hlavu. Co se fotek týče, řadila bych je mezi mé nejpovedenější v celé mé fotografické ''kariéře,,. Můj foťák je na prd ale makro zvládá myslím dost dobře. Fotky jsem jenom trochu dobarvila a některé zaostřila ale jinak jsem je vůbec neupravovala. Chtěla bych upravování jako takové co nejvíce omezit a nechat fotky v originálním stavu tak snad je tohle dobrá začátek. Snad se budou fotky líbit:)


Animace je moje tvorba. Úplně celá! Tu žabku jsem natočila a pak udělala animaci tak prosím, nebuďte šmejdíci a nekopírujte:)


bad monday, bad week.

21. march 2014 at 23:35 | Natt. |  journal
Pátek večer. Doba, kdy se mladí lidé chodívají bavit, užívat si a odreagovat se. No a já jsem se rozhodla napsat výcuc z mého týdne vzhledem k tomu, že jsem nebyla schopná celí týden něco napsat ale prostě a jednoduše nebyl čas. Hodně ale vážně hodně přemýšlím o tom, že nejspíš na začátku dubna blog úplně pozastavím a vrátím se až po přijímačkách protože si věřím čím dál tím méně a sama vím, že tomu pořád nevěnuju tolik času, kolik bych chtěla. Když vidím, jak málo času mi zbývá na blog normálně a to se v podstatě do školy jako takové moc neučím... No to ještě uvidím. Jinak myslím, že název článku mluví za vše. Tak nepodařené pondělí jsem sakra dlouho nezažila. Zapomněla jsem učebnici do chemie, sešit do angličtiny kde byl úkol a sešit a pracovní listy do zeměpisu zrovna v den, kdy si je vybírala na kontrolu úpravy takže jsem měla 5, 5 ale v úterý jsem jí to donesla a mám 1, 1. Takové zbytečné věci...

Hlavní školní náplní tohoto týdne bylo konečně dořešit trička, která si každoročně deváťáci nechávají udělat. Myslím, že hůř to dopadnout nemohlo. Nakonec máme černou barvu a potisk naprosto idiotského mozku, jehož největší část zaplňuje slovíčko ''SEX''. Ti dementi co pro to hlasovali ani neví, co to znamená natož tak, aby ho už provozovali. Ne že já bych ho už provozovala, to fakt ne! Přísahám bohu, že si to tričko nikdy nikam nevezmu! Navíc jsem tak trochu u nás ve třídě braná za ''nepřítele'' protože souhlasím z názory druhé devítky, kde jsou alespoň trochu inteligentní lidi. V podstatě jsem totální vyvrženec do té doby, než někdo něco nepotřebuje. Co ale musím uznat, v poslední době je ve škole kopec srandy, což je fajn. Alespoň na chvilku zapomenu, v jak omezeném kolektivu jsem. Ani nevíte, jak strašně moc chci na střední a být pryč od těch všech mamlasů! Jo, najdou se výjimky co se týče lidí, kteří mi budou chybět ale spočítala bych je na jedné ruce.

Úterý si upřímně ani moc nepamatuju... Za to středu, tu si pamatuju až moc dobře. Ve středu mívám na sedm. Normálně lidi asi vstávají v šest nebo tak něják ale já, protože bydlím v naprostým zadku světa musím vstávat v pět! Navíc, když má být krásné počasí, rozednívá se daleko dřív, než jsem byla zvyklá takže všichni mí spolucestující v té smradlavé pohybující se rouře které se říká ''autobus'' , vidí můj úžasně znechucený a ospalý ksicht. Litujte je! Normálně z autobusu spěchám, abych byla ve škole 6:55 ale tuhle středu mi to bylo vážně jedno... Šla jsem pomalu a ani jsem se nedívala na hodinky takže jsem byla patřičně překvapena, když jsem zjistila že je 6:48. Zbytek dne jsem si připadala jako ''živí mrtví''...

Ve čtvrtek naopak máme odpolední vyučování, takže jsem se modlila aby to rychle uteklo. Když jsem přijela domu, tak jsem šla mamce pomoct dát naši zahradu trochu do pořádku. Dospěla jsem k závěru, že si v budoucnu určitě nepořídím rodinný dům se dvěma zahradami. Ten den jsem ani necvičila protože jsem byla totálně vyčerpaná. No a dnešek bývá většinou pohodový. Čeština, etika, matika, angličtina a dvě hodiny tělocviku. Bylo krásné počasí takže jsem byla šťastná jako blecha. Pohyb na čerstvém vzduchu mi v poslední době připadá tak strašně vzácný, že si užívám nádechy i výdechy při cestě ze školy. Navíc, když v přehazované dáte 8 bodů za sebou z podávání... No komu by to nezvedlo náladu. Po škole jsem šla s kamarádkou na zmrzlinu a sednout si chvilku do parku, kde jsme se nějak nachomýtly ke krmení racků a řeknu vám, máme zážitek na celí život a krmení racků zařadíme mezi naše volnočasové aktivity. Popisovat co se stalo by bylo vážně na dlouho a já už s neemůžu dočkat, jak zalehnu do své postele s tabletem a s The Vampire Diaries a Teen Wolf ♥ Krásný zbytek večera.

the vampire diaries.

14. march 2014 at 20:01 | Natt. |  my current passions
Och konečně pátek! Musím přiznat, že z nějakého důvodu jsem si tento týden užila. Možná proto, že jsem se za tento týden nasmála tolik, že by to nakrmilo i toho nejhladovějšího člověka. Možná proto, že jsem se učila jenom tři dny protože jeden den jsme byli na jedné střední škole u nás ve městě a druhý jsem ležela doma s opuchlým okem (mucha sviňská). A nebo taky proto, že mě učitelka pochválila v tělocviku, učitel mi s kamarádem pochválily postavu (takže konečně jde vidět, že něco dělám... yes!) a samozřejmě velkou roli zahrálo krásné počasí, které nejspíš tímto víkendem skončí. Shit. Zítra uvidím, jestli pojedeme s mamkou na bratrův zápas nebo se budeme povalovat doma či pojedu do města. Uvidíme, uvidíme. Jo a taky jsem si obstarala brigádu na léto + takový menší přívidělek, který můžu dělat už teď. Velmi vydařený týden no ne? Mohlo by být takových týdnů víc...

Nemůžu si pomoct, ale článek na tohle téma do rubriky o mích vášních prostě patří. Jsou tomu tři roky, co mi spolužačka řekla o seriálu The Vampire Diaries. Tenkrát jsem si myslela, že to bude kravina a že prostě Twilight Saga je lepší a basta. No, trvalo mi to do konce pilotního dílu. Od té doby jsem dočista závislá na tomto seriálu! V sedmé třídě jsem neměla ještě kladný vztah k seriálům s titulkami takže jsem celou první sérii odkoukala s českým dabingem. Od druhé jsem už poctivě četla titulky a hltala všechno, co herci řekli.


Kdybych měla hodnotit série... V každé byl jeden díl, který mě donutil k slzám. Ale který mě dostal nejvíc, byl poslední díl druhé série, kde umřela teta Jenna. To pro mě byla totální rána! A pak její pohřbem a když tam hrála písnička Skinny Love... Pořád si to pamatuju!

Celkově se mi nejvíc líbila asi třetí a aktuální pátá série. Totálním propadákem pro mě byla čtvrtá série. Přiznávám, že jsou skončila cca někdy u 11. dílu a pak se koukla až na poslední. Nevím proč ale prostě mě to nebavilo... Možná protože to bylo celé o Eleně a to mě nudilo. Sice teď to není o moc lepší ale líbí se mi to víc prostě.

Jestli i Vy tento seriál sledujete, určitě někoho ''shipujete,, - máte oblíbený pár. Já jsem od začátku byla Stelena (Stefan+Elena). Většina lidí má radši Delenu (Damon+Elena) a vcelku to chápu... Ian je ten sexy záporák a přiznávám, že je těžké mu odolat. Ale u mě prostě vždy bude Stefan, Matt a Tayler na prvních třech místech v tomto seriálu. Jsou to prostě slaďouši s dokonalými těly a sympatickými ksichtíky. Jo a ještě Enzo... To je taky fešák. V podstatě v TVD nikdy nebyl úplně škaredý herec. Jeden velký důvod, proč se na to pořád dívám.
Je to seriál podle předlohy knih spisovatelky L.J.Smith. Já osobně jsem přečetla jenom první díl knihy. Druhý díl mě po prvních pěti kapitolách přestal bavit, tudíž jsem došla k názoru, že zůstanu pouze u seriálu a nelituju toho. Nikdy mě nelákalo ty knihy číst. Přiznávám, že jsem si koupila díl ''Stefanových deníků,, a ty mě fakt bavili a přečetla bych si i další díly protože vlastně nejsou zfilmované a ukazují minulost Stefana. Flashbacky jsou v podstatě jenom kousky z této knihy.

Co mě nutí tento seriál zbožňovat ještě víc, tak to jsou soundtracky. Nemůžu si pomoct, ale po každým díle si najedu na tento kanál na youtube, kde jsou vlastně všechny songy z epizod a poslouchám je. Ne pokaždé se mi líbí ale někdy se tam najdou vážně dokonalé kousky.

Vcelku jsem zvědavá, kdy mě tento seriál začne nudit takovým způsobem, že se na něj přestanu dívat. Možná jednoho dne usoudím, že je to naprosto dětinské a že upíři jsou prostě akorát top nadpřirozená postava 21. století a že je to v podstatě jedna velká blbost. No, brzo to asi nebude:)


women's day.

9. march 2014 at 17:31 | Natt. |  moments of my life
Ach jo. Taky tak nenávidíte neděle? Celý den žijete s tím, že zítra musíte do školy. Pro mě to bude navíc horší v tom, že jsem si celý týden válela šunky doma a v podstatě nic nedělala. Nezbude mi nic jiného, než se zařadit zpět do kolejí a zvyknout si na školní stereotyp. Co ale musím říct, těmto jarním prázdninám nic nechybělo. Odpočinula jsem si, navštívila mé bývalé spolužáky, požila trochu alkoholu, užívala si krásného počasí a v pátek jsem napravila vztah s jedním kamarádem. Co více si přát? Na chvilku jsem si odpočinula od stresu s přijímačkami ale stejně se tomu nevyhnu...

K nadpisu článku... Všichni určitě dobře víte, že včera byl Mezinárodní Den Žen (u nás velmi oblíbené MDŽ). To, že taťka něco koupí mamce bylo jasné ale doslova mi vyrazilo dech, když na mě vytasil kytici krásných růžových růžiček. Dlouho mi nic neudělalo takovou radost. Doufám, že i vy slečny jste dostaly něco hezkého a popřáli všem důležitým ženám ve svých životech. Já teď se teď pádím podívat na nějaké ty věci do školy, pak sprcha a spánek. Přežijte to zítra:)


dear originality, where are you?

8. march 2014 at 21:09 | Natt. |  my toxic feelings
Už kdysi jsem chtěla napsat článek na tohle téma ale nakonec z toho sešlo. Teď jsem ale tak naštvaná, že to ze sebe musím prostě dostat ven a chci, aby jste si tohle přečetli i Vy.

Podle mě, originalita na blozích (snad to skloňuji dobře ale asi ne) pomalu ale jistě vymírá. V posledních dnech mám štěstí narážet na blogy, jejichž admini naprosto perfektně okopírovali můj design. Lidi proč sakra? Nenapadne vás uvažovat nad tím, jak se bude cítit člověk, který přišel s něčím, co nikde ještě nebylo? Nevymlouvejte se na inspiraci prosím. Jestli nerozeznáte rozdíl mezi inspirací a kopírováním, tak si to najděte ve slovníku českého jazyka nebo na Wikipedii nebo já nevím kde! Jo, přiznávám, že když jsem začínala s grafikou taky jsem zrovna nebyla moc originální ale pak mi došlo, že je lepší vymyslet si něco sama než dělat stejné věci jako ostatní. A nebo když už se od někoho ''inspiruji'', tak někde uvedu alespoň stupidní odkaz na jeho blog. Je to tak moc? Napsat že jste se ''inspirovali'' od někoho, i když jste v podstatě změnili jenom obrázky?

Lidi jsou nejspíš líní zapojit mozkové buňky a zkusit něco vymyslet... Radši si dají tu námahu okopírovat něčí výtvor, se kterým se někdo dělal klidně i víc než hodinu. Řeknu vám, že ale prostě nikdy nemůžete mít dobrý pocit z toho, co okopírujete. Nikdy nemlže být takový, jako když si prostě hrajete v photoshopu a nakonec je z toho něco, co se vám líbí. A jestli si myslíte že ten pocit znáte, tak jste normální zrůdy. Omlouvám se, ale takhle to prostě cítím...

Tohle byl můj hlavní důvod, vypadnout z blog.cz a založit si blog někde jinde. Bohužel, nebo bohu dík nedokážu tento blog opustit. Mám to tu ráda, miluju lidi kteří sem pravidelně chodí a dělají mě šťastnou tím, že mi zdělí jejich názor. Tento blog by mi nehorázně chyběl takže to prostě budu muset prozatím skousnout a přenést se přes to. Problém je ten, že se bojím vymyslet něco nového protože vím, že by to zase někdo okopíroval. A samozřejmě, tohle není jenom můj problém. Znám hodně nadaných blogerek, které se s tímto potýkají. Jaké máte zkušenosti Vy?

forests.

7. march 2014 at 16:54 | Natt. |  themed pictures
Přeji krásný páteční podvečer:)
Jenom hned na začátek bych chtěla říct, že jsem byla pevně rozhodnuta s tímto blogem skončit. Vlastně s celým blog.cz. Nakrklo mě pár věcí, co se na tomto serveru děje. Založila jsem si už dokonce účet a stránku na blogspotu ale pořád jsem tady. Jednoduše, nedokážu to tu opustit. Tento blog přesně za měsíc oslaví svůj první rok existence a prostě nemám srdce ho zrušit. Takže jsem tu, a nejspíš ještě dlouho budu. Nechci udělat nějaké ukvapené rozhodnutí, které by mě pak mrzelo. Takže tak mí drazí:)

Dnes tu mám takový odpočinkový článek a to s fotkami na téma, které je tentokrát les. Fotky lesů mě neskutečně v poslední době uklidňují. Dokáže ve mě vzbudit pocit klidu a míru, ale někdy taky tajemnosti a trochu i deprese. Každopádně je to podle mě místo, kde si člověk odpočine a načerpá síly. Nevím, proč tento typ článků nepřidávám častěji.


Movie | Colette

5. march 2014 at 19:53 | Natt. |  movies reviews
Název: Colette
Žánr: Drama / Historický / Romantický / Válečný | Rok: 2013
Režie: Milan Cieslar
Scénář: Arnošt Lustig, Milan Cieslar
Hlavní role: Clémence Thioly, Jiří Mádl, Ondřej Vetchý...| CSFD
Popis: Milostný příběh zajatců Viliho (Jiří Mádl) a krásné belgické židovky Colette (Clémence Thioly) vypráví o osudu tajné lásky v prostředí hrůzy a smrti, o tenké hranici mezi dobrem a zlem a pravdou a lží.. V osvětimském koncentračním táboře se před námi odhaluje nelítostný svět každodenního boje o přežití. Vládne tu přísná hierarchie i mezi samotnými vězni. Obchoduje se se vším, co může zachránit život, nebo alespoň na chvíli oddálit smrt. Židovka Colette přijíždí do Osvětimi transportem z Belgie. Vězeň Vili jí poradí, co má říci při selekci, a tím ji zachrání před smrtí v plynové komoře. Colettiny krásy si brzy všimne fanatický důstojník SS Weisacker (Eric Bouwer) a zaměstná ji ve své dílně. Nezadržitelně propadá jejímu kouzlu a zároveň se opájí krutostí a mocí nad životem a smrtí rasově méněcenné bytosti. Navzdory každodennímu utrpení se Vili a Colette sbližují. Jejich láska jim dodává sílu snášet peklo koncentračního tábora. V zoufalém boji o život společně naplánují riskantní útěk...

Můj názor: Na tomto filmu jsem byla cca před dvěma týdny, ne-li déle takže doufám, že si vzpomenu na všechno. Ale hned na začátek řeku, že jsem nečekala žádný zázrak už jenom proto, že je to český film. Neříkám, že naše všechny filmy jsou špatný ale řekněme, že to zase není až taková sláva. Když jsem si tento film vyhledala na CSFD a podívala se na obsazení, překvapilo mě, že druhou hlavní roli má Mádl. Českej pořízek, který pro mě vždy bude ten blázen z Rafťáků, Snowboarďáků a dalších bláznivých filmů. Ale tak, řekla jsem si, že mě třeba překvapí. Jakože točit film z druhé světové války a rovnou z koncentračního táboru není podle mě žádná sranda. Drsných scén tam bylo dost a prostředí bylo taky dobré. Kostýmy, kulisy/prostředí, efekty, SSáci... Dobrá práce. Co mě ale na filmu štvalo už od samotného začátku byl dabing. Oni natočí český film, se zahraničními herci a dabují tam herce, který hraje na Nově v Ulici hlasem Jiřího Bartošky. No tak to mě dostalo... Tohle se mi fakt moc nelíbilo.

Co mě až tak moc neohromilo byl děj. Jako, asi mě pořádně nic nikdy v českém filmu nepřekvapí. Co mi ale bylo už od začátku jasné tak to, že to bude mít happy end. A mělo. Co mi tak nějak hlava nebrala bylo zamilování těch dvou, Viliho a Colette. Zachránil jí sice život na rampě tím, že jí poradil, co má říct aby nešla rovnou do plynové komory ale že se do sebe hned během dvaceti sekund zamilují... To bylo vcelku přehnané. Taky jsem čekala, že se tam objeví někdo, kdo jim jejich románek bude narušovat. V tomto případě to byl důstojník SS Weisacker, který Colette nutil do pohlavního styku. Oba byly v Kanadě, kde třídili věci lidí z transportů takže nedělali to nejhorší v táboře. Bylo to přísné, ale pořád to nebylo tak hrozné. Oba samozřejmě koncentrační tábor přežili. No a pak shledání po X letech v situaci, kdy si syn Viliho bere dceru Colette. Colette má jiné jméno takže Vili netuší, že je to ona a pak ji pozná podle jizev na ruce které si způsobila při párání oblečení... Za celí film jsem měla slzy na kraji jenom chvilku. Nevím, ale prostě mě to nedonutilo se rozbrečet. Asi bych tomu vytkla ještě hodně věcí co se děje a obsazení týče ale nechám to tak, abych Vám tento film úplně nezkazila.

#9 Something that makes you smile.

4. march 2014 at 10:54 | Natt. |  30 question challenge
Před tím, než odjedu za svými bývalými spolužáky užít si trochu srandy tak jsem se rozhodla přidat pokračování 30QCH. Tentokrát na téma - něco co mě rozesměje. Huh... Nevím kdo takové zapeklité otázky vymýšlel. Řekla bych že já (y) No, snad se s tím nějak poperu a snad se to bude dát i číst. Chtěla jsem to napsat už včera ale měla jsem dvouhodinové doučování (o prázdninách) matematiky a po tom jsem už neměla mozkové buňky na to, abych napsala jakýkoliv článek.


Něco co mě rozesměje. Vzhledem k tomu, že jsem neskutečná optimistka tak mám heslo ''Radovat se z maličkostí''. Je topro mě vcelku důležité protože když vidím spolužačky, které jsou all day/all night ponořeny do těch nejhroznějších představ a věcí, které by je mohly potkat v životě, je mi jich líto. Já se směju i tomu, když dostanu pětku. Přece nebudu v deváté třídě brečet, kvůli jedné pětce nebo si z toho dělat starosti. To se tomu radši zasměju a pak si to opravím. Věcí co mě rozesmávají nebo mě nutí se alespoň trochu usmát je moc. Od situace, kdy mi na přechodu zastaví řidič až po hádky s lidmi. Někdy je to jednodušší, než někomu na něco odpovídat nebo nad něčím dlouze přemýšlet. Sice uznávám, že když se po hádce usmějete, může to vypadat divně ale pořád je lepší se usmát, říct si, že bude líp a že se přes to přenesete než spadnout do depresí.

Samozřejmě že mě rozesměje vtipná scénka ve filmu, dobrý vtip, originální hláška nebo když mi někdo řekne že mi to sluší. To se culím jako měsíc na hnoji. Směju se, když vidím někoho koho mám ráda a směju se, aby všichni věděli, že se mám fajn ikdyž to tak pokaždé není. Směju se, když si vzpomenu na nějaký dobrý zážitek ale i špatný. Jsem hotová továrna na smích!

photography by me | Sunday mini trip

2. march 2014 at 17:48 | Natt. |  photography by me
Řekněmě, že druhý krásně prosluněný březnový den jsem už nechtěla prosedět/proležet doma, tak jsem s mamkou vyrazila na menší dámský výlet do města Holešov. Slyšely jsme, že je tam pěkný zámecký park tak jsme se tam zašly podívat a projít se. No, řekněmě, že ve městě kam, chodím do školy je hezčí a více udržovanější zámecký park ale tady byl boží klid. S mamkou jsmě si suprově pokecaly a odpočinuly si. Pak jsme se šli podívat do města kde bylo mrtvo (pravděpodobně protože je neděle) ale cukrárna byla otevřená. Dala jsem si tiramisu a pepsinu a jely jsme domů. Bylo nám neskutečně fajn a to počasí bylo prostě luxusní!


playlist | #007

1. march 2014 at 14:34 | Natt. |  music
Olalá! Je mi do zpěvu když si uvědomím, že mám týden prázdniny. Komu by nebylo? Jenom doufám, že bude pěkné počasí ať pořád nesedím doma. Sice většinu času budu věnovat učení ale chci si taky najít čas na čtení, sport a samozřejmě blog. Taky mám v plánu si trochu vylepšit pokoj. Ještě nevím jak ale chtělo by to něco nového. Možná se taky vrhnu na nějaké úpravy mích triček a nejspíš pročištění mého šatníku. God, tohle všechno chci stihnout za jeden týden. Snad to zvládnu.

Jestli to někoho zajímá, v únoru jsem napsala jenom pět článků. Je to zatím nejméně článků za exsistenci tohoto blogu. Snad bude březen lepší. Dlouho jsem nepřidala žádný playlist takže do nového měsíce vkročím právě s tímto článkem. Doufám, že nebude problém dát dohromady cca dvacet songů, když jsem poslední playlist zveřejnila 4. ledna. Nejspíš vás nepřekvapím, že hned na začátek dám skupinu The Neightbourhood, které jsem věnovala i článek. Ještě mě táto skupina neomrzela a doufám, že ani neomrzí.

The Neightbourhood - Sweather Weather {play}
• Arctic Monkeys - Do I Wanna Know? {play}
• Pharrell Williams - Happy {play}
• Paramore - Ain't Fun {play}
• Katy Perri - Dark Horse {play}
The Neightbourhood - Afraid {play}
• Fatboy Slim - Push The Tempo {play}
• Avicii - Addicted To You {play}
• Lana Del Rey - Once Upon a Dream {play}
• KLARA. - Survival {play}
• Rudimental - Free {play}
• Bastille feat. Ella - No Angels {play}
• Beyoncé - XO {play}
• Nonono - Pumpin Blood {play}
• Lake Malawi - Always June {play}
• 1975 - City {play}
• Ellie Goulding - Goodness Gracious {play}
• Christina Perri - I Dont Wanna Break {play}
• Enrique Iglesias - I'm A Freak {play}