May 2014

i thought i know who i am. apparently i don't.

16. may 2014 at 10:12 | Natt. |  my toxic feelings
Do téhle rubriky přidávám články vcelku nerada. Hlavně proto, že z větší části jsou články v téhle rubrice poměrně depresivní a možná pro některé čtenáře nepochopitelné a naprosto zbytečné. Někdo má ale blog na výcucy ze života, někdo na přidávání fotek a já ho mám na to, abych se veřejně vyzpovídala lidem, které neznám z mích pocitů. Nikde jsem neviděla že by to bylo zakázáno takže máte smůlu.

V poslední době si připadám, jako bych se neznala. Asi bylo naivní a hloupé si myslet, že po patnáctých narozeninách budu vědět, čeho jsem schopná a znát všechny své stránky. Bohužel uvědomění přišlo až teď... Vždyť někteří lidé neznají sami sebe v daleko vyšším věku... Jak bych to sakra mohla vědět já v patnácti? Neříkám, že takoví lidé nejsou ale i když určitě jsou, tak si myslím že je to jenom iluze nebo něco takového. Během těch patnácti let co jsem na světě jsem ještě pořádně nic nezažila. Mé momentální zkušenosti jsou jenom základy k těm větším které postupně přijdou v životě.

K těmto myšlenkám mě dovedlo to, že jsem si všimla, že nejsem schopna řešit problémy které mě trápí. Prostě nejsem absolutně schopná o nich hovořit s kteroukoliv živou bytostí. Když nějaký takový problém nastane, sáhnu po deníku a vypíšu se tam. Bohužel, nic to nevyřeší. Pořád mě kouše svědomí a trápení zaplaví celou mou hlavu. Jak o tom mám ale mluvit aniž bych se nerozbrečela? Nehledě k tomu, že vidět mě brečet není nic pěkného. Připomínám mokrého křečka s malými oteklými kukadly a děsivým výrazem ve tváři. Každý má jiné cítění. Vždy jsem si přála být silná jako moje maminka. Za celí svůj život jsem ji viděla brečet snad jenom třikrát. Možná je právě to sebepoznání. Mamka o sobě ve svých čtyřiceti šesti letech zhruba ví, čeho je schopná a hlavně je dospělá! Kdežto já pubertální patnáctka brečím v podstatě kvůli čemukoliv.

Sebepoznání je bezpochyby běh na dlouhou trať...

#11 Your pets + picture.

14. may 2014 at 12:50 | Natt. |  30 question challenge
Konečně jsem si našla čas něco napsat. Jsem fakt blbá, že jsem si nevzpomněla na můj 30 questions challenge... Nicméně to hodlám napravit! Dnes se podělím o obrázky mého mazlíčka a něco málo o něm napíšu.


Vzhledem k tomu, že žiji na vesnici, byli by jsme divná rodina kdyby by jsme neměli ani jednoho mazlíčka. Zas ale nepatříme mezi rodiny, které chovají slepice, prasata, ovce a ostatní statkářská zvířata. Prostě jenom mazlíčky. Prakticky v mém životě nebylo nějaké delší období, kdy by jsme neměli mazlíčka. Samozřejmě, všichni naši miláčkové tu s námi nemohli být až do konce světa. Vždycky jsem je strašně oplakala. Ať už to byla moje první rybička Žofka nebo pejsek Rony. Podle mě je důležité vědět, že na planetě nejsou jenom lidé, ale i ostatní tvorečkové kteří nám dokážou zpříjemnit život.

No ale abych zmínila hlavně současnost. Momentálně naši rodinu obšťastňuje hladkosrstý foxteriér, kterému jsme dali jméno Rocky. Proč zrovna Rocky? Asi vás to nepřekvapí ale ano, je to podle boxera Rockyho Balboy. Před třemi lety, kdy jsme si ho pořizovali, můj mladší bratr začal boxovat a mamku napadlo tohle. Byl to dárek k narozeninám pro bratra takže je vlastně ''jeho'' ale moc se k němu nemá... Na procházky s Rockym chodívám spíš já a taky se snažím ho trochu koordinovat aby nedělal moc čurbes i když mi to občas připadá jako nesplnitelný úkol.

Sousedy otravuje tím, že furt štěká na kočky, které se nechutně courají po ulici a provokují ho. Obecně kočky nemám ráda až na některé. Ale takové ty ''pouliční kočky'' fakt nemám ráda. Dokáže vytrvale štěkat až deset minut v kuse a jo, stopovala jsem to. Taky dokáže skočit do výšky jednoho a půl metru. Všichni v ulici ho mají za prudiče ale nikdo z nich ho nezná, když se chce mazlit a když je to jediné milé stvoření na světě. Byla to nejlepší investice peněz!

Pro zvětšení fotek, klikněte na obrázky


...and i've lost all my ideas.

8. may 2014 at 21:55 | Natt. |  some news
Zdravím Vás:)
No, nebudu chodit kolem horké kaše... Prostě se mi nechce psát. Ani nevím co psát a když mě něco napadne, jsem prostě líná začít protože se bojím, že by z toho nakonec byla odpad. Snad je to jenom dočasné... Myslela jsem si, že teď když mám pár dní volno tak že bych něco napsala ale nebudu se přemáhat protože jak se znám, byla by to katastrofa. Jinak co se mě týká, mám se fajn. Brigádu jsem zvládla, vydělala jsem si peníze, dočetla jsem Sílu vzdoru, snažím se být v kondici, musím jít na atletický závidy (nikdy mi atletika nešla...) a tak no... Takže se zatím mějte krásně:)

P.S - Omlouvám se, že neodpovídám na komntáře ale je to podobně jako se psaním... Prostě vás nechci odbýt nějakým ledabylím komentářem...

What happened ~ April 2014

1. may 2014 at 20:26 | Natt. |  what happened
S podobnými články jste se už někdy určitě setkali. Akorát se možná jenom jinak jmenovaly. Nicméně i tak připomenu, o co půjde. Bude to vlastně takové shrnutí uplynulého měsíce. Shrnu pokud možno co nejvíce věcí, na které si vzpomenu. Budu mít určité body, které se budou vždy opakovat ale jejich obsah bude (snad) pokaždé jiný. U některých dlouhodobých věcí se to bude pochopitelně opakovat. Článek doplním nějakými fotkami z mého instagramu, foťáku nebo prostě i normálními fotkami z weheartit.

Myslím, že tento článek bude praktický hlavně v měsících, kdy třeba na blogu moc nebudu abych alespoň ke konci měsíce dala o sobě pořádně vědět. Bude se objevovat vždy první týden v nadcházejícím měsíci. Snad budu schopna tohle udržet v pohybu.

SCHOOL: Hlavní věc, co se školy tento měsíc týkala byly bezpochyby přijímací zkoušky na střední školu. Kdo si to ještě nepřečetl v menu, tak jsem přijata na oba dva obory na které jsem se hlásila. Abych připomněla kam... Takže, hlásila jsem se na Střední školu hotelovou a služeb v Kromeříži na obory Cestovní ruch/Hotelnictví a Gastronomii-Wellness. Zatím jsem se ještě pevně nerozhodla kam ale asi spíše na tu gastronomii. Jinak normální škole jsem toho tento měsíc moc nedala. Hlavní důvod byl ten, že jsem byla cca deset dní doma (včetně dvou dnů, kdy jsem dělala přijímačky).

TRIPS: Jeden pátek v dubnu jsem navštívila kamarádku z Olomouce. Mamka jela něco zařizovat, tak jsem využila příležitosti, abych po víc jak půl roce viděla svou dobrou kamarádku. Dojela jsem tam dopoledne, po obědě jsme šly nakupovat a večer jsme s mamkou odjely. Byl to vážně krásný den a už se nemůžu dočkat, jak u ní strávím týden v létě.

MOVIES & SERIES: Za duben jsem ani jednou nenavštívila kino. Nic mě extra nelákalo... Navíc mám super stránku, kde se filmy po světové premiéře cca do týdne objeví s českými titulky takže to je fajn. Vlastně jediný film, který jsem za tento měsíc viděla byl Divergent (recenze zde). Ze seriálů... The Vampire Diaries momentálně pauzu nemají takže sleduji to. Dodívala jsem první sérii The Fosters a už se nemůžu dočkat druhé. Všem vřele doporučuji!


BOOKS: V dubnu jsem konečně dočetla Hunger Games: Vražedná pomsta (recenzi najdete zde). Nedalo mi to, a hned jak jsem dočetla druhý díl, musela jsem začít číst poslední. Když mám teď po přijímačkách tak mám více času na čtení tak snad ho dočtu dříve, než ten druhý.

MUSIC: V podstatě celí duben poslouchám pořád ty samé písničky dokola. Nemůžu si pomoct... Jsem do nich úplně zamilovaná. Jsou to spíš klidnější kousky, které mě uklidňovali v dny přijímaček.

Coldplay
Magic
The Neighbourhood
Honest
Lana Del Rey
West Coast
Ellie Goulding
Beating Heart


EVENTS: Jednu celou sobotu jsem strávila u vstupného na ligu v boxu. Na jednu stranu to bylo fajn ale na druhou to byla strašná nuda. Jinak 29. dubna jsem oslavila své patnácté narozeniny (nějaké fotky zde) a letošní Velikonoce jsem strávila v klidu a otevřela jsem jenom třem klukům... Tento svátek nenávidím snad víc než Valentýn.

FAVOURITE THINGS: Mé oblíbené věci za tento měsíc jsou: Tři laky od Rimmel London, kterými jsem si udělala radost a náramek, který jsme si koupili stejný s kamarádkou, kterou jsem navštívila.