July 2014

#12 Something you always think ''What if...'' about.

31. july 2014 at 18:08 | Natt. |  30 question challenge
Udělala jsem to nerada, ale musela jsem. Jinak bych se v tomto challengi neposunula. Musela jsem si prostě trochu upravit otázky. Inspirovala jsem se u zahraničních blogů a líbila se mi otázka ''Něco, nad čím si říkáš ''Co kdyby...'' ''. Takže Vám sem teď těch mích pár ''Co kdyby...'' napíšu. Jsou to spíše takové pochybnosti a spekulace když se tak zamyslím ale jaksi jsem nebyla schopná napsat to jinak.


''Co kdyby... Moje mamka umřela?''
Tohle snad moje největší ''co kdyby''. Už jsem to do této výzvy psala u jiné otázky ale vážně se bojím, že se jednoho dne něco stane mojí mamce a už se mi třeba nevrátí z práce domů. Možná je to pro někoho směšné a působí to dětinsky a nedospěle ale i tak. Mamka je prostě mamka. Myslím, že kdyby se něco takového stalo, tak by to se mnou bylo hodně těžké. Troufám si říct, že bych trávila několik hodin týdně u psychologa a možná by se ze mě stala totální troska.

''Co kdybych... Se narodila v jiné době?''
Jednoduše... Nechtěla bych žít v jiné době. Představa, že bych se narodila někdy ve středověku, kdy v podstatě lidé neznaly hygienu nebo třeba během 2. světové války mě šíleně děsí. Ne, ne a ne!

''Co kdybych... Umřela?''
Proboha... Samé takové depresivní věci. Přitom jsem optimistka:D Ale nad tímto prostě hodně často přemýšlím. Šíleně mě zajímá, kdybych se prostě jednoho dne neprobudila nebo by se mi něco stalo a já to nepřežila. Zajímalo by mě, jak by to všechno proběhlo. Kdo by přišel na můj pohřeb. Chtěla bych vidět, jak bych všem ''chyběla'' a jak by říkali, jak jsem byla fajn a přitom mě ani neznali. Komu bych chyběla. Jo, zajímalo by mě to.

''Co kdybych... Se narodila jako jedináček?''
Možná někteří víte, že mám o rok mladšího bratr. Jasně, mám ho ráda ale někdy bych ho nejradši zabila. Určitě se najdou blogeři/blogerky, kteří to mají úplně stejně:D Když se zamyslím nad všemi zápornými věci a kladnými věcmi, tak by asi ty záporné převažovali. Na druhou stranu bych se nejspíš ukousala nudou. Je fajn, cítit se jednou za čas jako ''jedináček'', když je bratr někde fuč ale kdyby to tak bylo pořád... Asi by mě to nebavilo.


Tak tohle by byly nejspíš mé hlavní pochybnosti. Jaké máte vy? Jestli teda nějaké máte.

OOTD #001 | B&W ELLE

25. july 2014 at 19:11 | Natt. |  fashion & beauty corner
Přiznávám se, že už chci mít premiéru svého prvního outfitu za sebou. Jsem z toho vcelku nervózní. Nervózni z toho, co na to řeknete Vy, mí čtenáři. Nejsem nějaká kráska s vypracovanou postavou, takže v tomhle vám nějaký zázrak slíbit nemůžu. Taky prosím berte ohledy na to, že je to můj první outfit, první focení a můj první nápad. U nás na vesnici nemám nikoho, kdo by byl schopen udělat mi pár fotek na blog takže jsem se nejak poprala se stativem a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Myslím, že takhle budu outfity fotit už pořád. Vím, že příroda v pozadí je určitě lepší než bílá stěna ale bohužel jak jsem řekla, nemám nikoho na spolupráci. Samozřejmě musím upozornit, že nemám zrcadlovku ale jenom ultra-zoom takže kvalita je v rámci možností. Budu ráda za Váš upřímný názor a určitě ocením i rady. Kritika je samozřejmost.


Ordinary journal.

23. july 2014 at 22:50 | Natt. |  journal
Čauky:) Na tenhle článek se chystám celý den, věříte mi? Nebo jsem si ho spíše plánovala a vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla tentokrát zapojit i fotky, no myslela jsem si, že jsem s mobilem lepší kamarádka. No ale nakonec jsem to zvládla. Možná jste někdo zaregistrovali tu informaci, co byla ve volitelném horním boxu, že jsem přes víkend, když jsem byla u babči v Brně, neměla notebook. Vcelku to pěkně vyšlo. Notebook se mi vrátil zpět domů v pondělí večer, i s novým systémem Windows 8.1 a jsem šťastná jako blecha! Dokonce to byl tak šikovný pán, že mi nevymazal mé soubory takže jsem o nic (kromě programů) nepřišla. Photoshop jsem si hned stáhla a byla jsem mile překvapena, že se neobjevil žádný zádrhel. Takže teď bych už s technikou neměla mít žádné problémy.

Jak jsem zmínila, minulý víkend jsem strávila u rodiny v Brně. V sobotu jsme vyrazili já, bratr, taťka a bratránek na menší výlet na hrad Veveří. Jeli jsme tramvají na Přehradu a z tama jsme jeli parníkem. Nejdříve jsem ve spodní části parníku protože jsem si myslela, že tam bude větší chládek ale na ''střeše'' bylo daleko lépe. K rodině do Brna jezdím už od mala a na parníku jsem taky byla ale byly mi tak čtyři roky. Úplně jsem hleděla, jak krásná příroda je okolo vody. Na hradě jsme si zaplatili prohlídku interiérů ale bohužel se nesmělo fotit tak vám sem dám alespoň fotky z parníku. Po cestě zpět jsme vystoupily o zastávku dříve, převlékli se do plavek a zchladili se ve vodě. Byl to horký ale krásný den.

V neděli jsem se šla s taťkou projít do města. Mám Brno strašně moc ráda i když se přiznám, že mi připadá špinavé. Stavili jsme se i ve Vaňkovce ale vůbec nic se mi tam nelíbilo. Domů jsme se vrátili večer a bez bráchy, který zůstal u babičky na prázdniny.


Pondělí jsem strávila doma převážně dospáváním víkendu. Sice jsem si řekla, že později jak v devět vstávat nebudu ale když to bylo po náročném víkendu, tak jsem se prospala až do jedenácti. Každý prázdninový den, který trávím v domácím prostředím se modlím, aby mě chytla čtecí nálada a já se posunula alespoň o kapitolu ve Velkým Gatsbym ale ono ne. Jsem alespoň ráda, že se mi chce alespoň cvičit. Minulý týden jsem tomu moc nedala tak teď doháním co se dá.

Včera jsem jela už dopoledně do města za kamarádem. Jo, vstávala jsem v sedm ráno abych v devět ráno s ním mohla jít ven protože odpoledne má trénink. Ale stojí mi za to. Trávím s ním čas strašně ráda a už se těším, jak spolu budeme prožívat další čtyři roky ve stejné třídě na střední škole. Byla jsem s ním do dvou hodin. Pak jsem šla navštívit mamku do práce a potom jsem navštívila město. Udělala jsem si velkou radost dvěma laky od Dermacol, sakem za 150,- a peplum topem (který jsem strašně dlouho sháněla) který by normálně stál 130,- ale já ho měla zadarmo v akci 1+1 zdarma. Fakt tak šťastná jsem z nákupu ještě nebyla.


No a dnes jsem měla takový blogově-pracovní den. Přichystala jsem si články, nafotila svůj první outfit a už mám v plánu a dvě recenze kosmetických produktů. Ale nemusíte se bát, že ti všechno bude jenom o módě a kosmetice. To ne... Zítra je dokončím, aby byli připraveny a pak se na ně můžete těšit. Mějte se krásně:)

Movie | Yves Saint Laurent

22. july 2014 at 19:34 | Natt. |  movies reviews
Název: Yves Saint Laurent
Žánr: Drama / Životopisný | Rok: 2014
Režie: Jalil Lespert
Scénář: Jacques Fieschi, Marie-Pierre Huster, Jalil Lespert
Hlavní role: Pierre Niney, Guillaume Gallienne, Charlotte Lebon, ...| CSFD
Popis: Originální, provokativní, výstřední, inspirativní. Plachý, samotářský, nevyrovnaný, uzavřený. To byl jeden z nejtalentovanějších návrhářů světa módy. To byl Yves Saint Laurent. Toto je jeho příběh... Yves Saint Laurent odchází jako sedmnáctiletý do Paříže a stává se spolupracovníkem Christi-ana Diora. Je považován za jednoho z nejlep-ších módních návrhářů své doby. V listopadu 1957 je ve věku pouhých 21 let požádán, aby dohlížel nad módním domem nedávno zesnulého Christiana Diora. Laurent se stává novým uměleckým ředitelem. Vzápětí představuje svou první módní kolekci haute couture, která se stává okamžitým hitem. Během módní přehlídky se seznamuje s Pierrem Bergém, svou budoucí láskou a životním i obchodním partnerem. O tři roky později spolu vytvářejí značku Yves Saint Laurent. Laurent trpí depresemi, opájí se alkoholem a drogami. Navzdory svým vnitřním démonům a pochybnostem, se mu však daří obrátit ospalý svět módy vzhůru nohama. Jeho jméno se stává symbolem kreativity a luxusu. Jeho návrhy mění a vytvářejí nové trendy v módě...

Můj názor: Měla jsem dlouhou chvíly a řekla si, že bych mohla zkouknout nějaký ten novější film. Zaujal nadpis ''Yves Saint Laurent'' a řekla jsem si, že by to nemuselo být špatné. Po prvních minutách mi došlo, že to asi nebude americký film, což mě překvapilo. Přiznám se, že jsem dosud o YSL věděla jenom to, že to byl návrhář a jeho značka je velmi drahá a slavná. Momentálně rtěnky od YSL vidím na weheartit pravidelně... Jsem ráda, že jsem se na tento film podívala a v podstatě zjistila, o koho vlastně jde.

Životopisné filmy jsou jedny z mích nejmilovanějších. Myslím, že film je velmi dobrý i co se týká ztvárnění postav a hereckého výkonu. Během filmu poznáte (i když ono je to vcelku zřejmé), že Yves je homosexuál. Vždy jsem obdivovala a obdivovat budu herce, kteří jsou v normálním životě heterosexuálové a ve filmech hrají homosexuáli. Podle mě tohohle není každý schopen. Jasně, jsou v tom peníze ale i tak...

Film ukazuje jeho vzestup. Jak začal pracovat u Diora a pak jak vytvořil svou vlastní značku. Jak se zamiloval ale taky jak spadl do drogového světa. Taky je ve filmu zaznamenán jeho milostný život, který je velmi chm...pestrý? No, to posuďtě sami. Mě se film moc líbil a pokud zrovna nevíte na co se podívat a láká vás poznat život muže, který tvořil a měnil módní trendy, určitě se mrkněte:)

Summer is perfect for new things.

16. july 2014 at 21:42 | Natt. |  journal
Zdravím Vás a přeji krásný letní večer:) Hned na začátek vám sdělím řešení mé nerozhodnosti. Možná jste si někteří všimli, že do horního menu přibyl odkaz ''fashion & beauty corner''. Jedná se o rubriku, kam budou přibývat články týkající se módy nebo kosmetiky. Bude to pro mě taková zkouška, zda budu schopna delší dobu psát články do této rubriky a zároveň si myslím, že to bude příjemné oživení blogu. Nic jsem nesmazala... Tudíž když budu mít chuť napsat nějaký článek k zamyšlení, přidám ho. Přišlo mi zbytečné si zakládat nový blog, když nevím jak to budu zvládat tady... Takže tak. Jinak vám chci samozřejmě poděkovat za váš názor a rady o které jste se se mnou poradili u minulého článku. Moc mi to pomohlo!

No a jak si jinak užíváte prázdnin? Já v rámci možností dobře. Minulý týden jsem zažila svou první (a nejlepší) grilovačku. Bylo to fakt šíleně fajn! Bylo to v domě sestry mojí babičky. Ne, nebojte se. Ta sestra i s jejím manželem byli na dovolené a jejich synovec (můj vlastník) to tam pořádal. Bylo to tak fajn, že jsem tam já s kamarádkou přespaly protože se nám nechtělo domů. Prostě když je dobrá parta a máte k dispozici dům i s bazénem, tak jdete všichni do bazénu o půl dvanácté večer a spát okolo osmé ráno. Doufám, že se ještě naskytne příležitost aby jsme to zopakovali.

Na té grilovačce jsem se sblížila s jedním kamarádem. Známe se už čtyři roky ale ještě nikdy jsme neměli pořádně příležitost si popovídat. Netušila jsem, jak moc si budeme rozumět. Hned na druhý den po té grilovačce jsem s ním šla ven a bylo to šíleně fajn. Od toho dne (takže od minulého úterý) jsme spolu venku už byli třikrát, což teda u mě není normální. No, uvidíme co z toho bude:)

V pátek jedeme na víkend s taťkou a bratrem k babičce do Brna. Už se těším! Taťka naplánoval výlet na hrad Veveří a do Technického muzea. To je snad poprvé, co tam nejedeme jenom kvůli tomu, aby jsme se najedli u babči. Sice mají být vedra ale tak snad to nějak přežiju. Budu se snažit co nejvíc fotit abych pak sem měla co dát a abych měla nějakou vzpomínku. Fakt se moc těším!

Zítra půjdu poprvé na koupaliště. Ano, čtete správě... POPRVÉ! Už bylo načase, abych ukázala světu mé faldíky v plavkách. K večeru potom budu pomalinku balit do toho Brna. Vezmu si sebou i Velkého Gatsbyho (knihu) abych se alespoň o kapitolu posunula. Je šílené, jak jsem si myslela, že o prázdninách budu číst jako blázen a nakonec nic... Teď jdu zkouknout nový díl Teen Wolf a The Fosters tak se mějte krásně a užívejte počasí!

P.S. - Šíleně mi blbne notebook. Obávám se, že v blízké době nastane den, kdy ho nezapnu...

I need a high-five. In the face. With a chair.

14. july 2014 at 21:31 | Natt. |  some news
Proboha. A to jsem myslela, že tenhle pocit ohledně blogu se už nenaskytne. Objeví se vždy, když nevím co psát. To mě dovede k myšlence, zda to má ještě cenu mít autorský blog. Od takového typu blogu se zkrátka očekává aktivita v podobě smysluplných článků, které budou mít hlavu a patu (no, takový by měl být každý článek ať je zaměřen na cokoliv). Chvíli mě to baví, píšu jak smyslů zbavená ale pak se objeví černá chvilka, kdy si říkám jestli je to pořád to, co mě naplňuje. Nemyslím blogování jako takové. Bez něj si nedokážu představit svůj momentální život. Jen to zaměření mě trápí...

Už nějakou tu dobu přemýšlím nad beauty/fashion/personal blogem. Šíleně mě láká přidávat recenze na kosmetiku, fotky outfitů a ostatní věci. Jenže pak přijdou otázky... Můžu mít takový blog, když nemám zrcadlovku? Můžu mít takový blog, když nejsem z bohaté rodiny a nemám takový přísun financí? Můžu mít takový blog, když nevím jestli na něj budu mít čas přes školu? Otázek je moc a odpovědí málo... Co na to říkáte vy? Máte nějaké zkušenosti s podobným dilema? Budu ráda za každý komentář, radu...Cokoliv!

S láskou, vaše stále nerozhodná
adminka blogu Natt.

Beaches.

12. july 2014 at 20:34 | Natt. |  themed pictures
Nevím jak vám, ale mě prázdniny utíkají šíleně rychle. Při tom jsem ještě pořádně nikde nebyla a nejspíš ani nebudu. Ale užívám si i tak. Z pondělí na úterý jsem byla na grilovačce ( která byla úplně pecková), ve čtvrtek jsem byla u babči na obědu, v pátek jsem byla venku s kamarádem a odpoledne jsem jela zpět k babči kde byly i sestřenky a spala jsem tam. Moc se s nimi nevídám takže jsme si to užily. Jsou to fakt takové malé ''akce'', které mě dělají šťastnou no. Jenom mě trochu štve, že skoro nikam nenosím foťák. Buď z toho důvodu, že se o něj bojím (na některé akce se vážně nehodí) že by se rozbil, nebo se mi nechce nosit a nebo na to úplně zapomenu. Chci to ale napravit abych měla nějaké pěkné vzpomínky. Jak si užíváte vy prázdniny?

Táto rubrika je tady vyloženě pro ty momenty, kdy chci něco přidat na blog ale mé spisovatelské schopnosti jsou u ledu. Taková záchrana. Chtěla jsem nějaké letní téma ale samo ''léto'' je šíleně rozsáhlý pojem a každému se vybaví něco jiného. Mě se určitě vybaví ''pláž'' takže jsem našla pár obrázků na weheartit.com a tumblr.com, které se mi líbí.

BOOK: The Fault In Our Stars

9. july 2014 at 11:46 | Natt. |  books rewievs

Český název: Hvězdy nám nepřály | Nakladatelství: Knížní klub
Autor: John Green | Počet stran: 240 | Rok vydání: 2014

Popis knihy: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. "Nejvtipnější smutný příběh" je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

Zbylí text obsahuje spoilery
Můj názor: Ano. Nedalo mi a i já jsem si musela pořídit tento knižní hit. Chvála této knihy na mě křičela a pořád ještě křičí ze všech stran. Ovšem nejsem si jistá, jestli mě kniha nadchla tak, jak ostatní. Příběh Hazel a Guse je velmi dojemný a romantický. Velmi emotivní a přesně k tomu sedí ''Nejvtipnější smutný příběh''. Na knize se mi ale líbí, jakým způsobem je napsaná. Jakým, v podstatě všedním stylem. John Green se skvěle vcítil do šestnácti leté Hazel a její sarkasmus je naprosto dokonalý.

Smutný konec této knize je prostě předurčen. Nemusíte si číst recenze jen stačí zaslechnout pár informací a hned vám bude jasné, že na konci někdo umře. Možná tohle mě zklamalo... Ten rychlí spád po tom, co Hazel zjistila jak na tom Gus je. A těch posledních pár stránek po tom co Gus umřel. Prostě... Já nevím. Tohle je asi ta nejblbší recenze, co jsem kdy napsala a čekám velkou kritiku, že nejsem normální když se mi nelíbí a tak ale jednoduše, nejsem z toho tak mimo jak všichni okolo. Čekala jsem něco víc. Jo, brečela jsem ale i přes to z toho nejsem tak unesená. S filmem to bohužel nemůžu porovnat protože jsem ho ještě neviděla. Snad se k tomu dostanu.

Abych to tedy ukončila... Kniha se mi líbila. Je velmi čtivná a má poutavý, originální děj ale bohužel, mé očekávání nenaplnila...

What happened ~ June 2014

5. july 2014 at 19:49 | Natt. |  what happened
Máme tu začátek července, což znamená napsat shrnutí června. Abych byla upřímná, hodně těžko budu vzpomínat na všechno co se stalo. Nevím jestli proto, že toho bylo v celku hodně nebo proto, že to nebylo nic tak úžasné. Fakt jsem zvědavá jak to dopadne...

SCHOOL: Poslední měsíc školy byl víc než dokonalý! Myslím si, že poslední měsíc na základce jsem nemohla strávit lépe. Spaní ve škole, olympiáda, rozlučák... Prostě to bylo šíleně fajn. Co se vysvědčení týče, měla jsem jednu trojku z matiky. čili úplně stejně jako na pololetí. Akorát jsem měla o dvojku méně a to z fyziky. Fakt mi bude základka chybět...

TRIPS: Týjo. Tento měsíc jsem asi nikde nebyla... No vlastně až na jednu sobotu kterou jsem strávila s taťkou a bratrem na kole. Ujeli jsme 50 km ale zase jsem viděla krásné místo, kde nejspíše budeme trávit s rodiči horké letní dny.

MOVIES & SERIES: Koncem června konečně začal můj oblíbený seriál The Fosters a Teen Wolf. Oba dva seriály mě doslova nadchly dějem. Z filmů jsem konečně viděla The Notebook a musím říct, že je to ten nejkrásnější milostný příběh, co jsem kdy viděla. Přemýšlím i nad knihou...


BOOKS: Jak jsem již psala, mám čtenářský blok. Tudíž jsem nebyla schopná dočíst Parfém: Příběh vraha a nejsem si jistá, jestli toho budu vůbec někdy schopná... Snad blok vymizí u čtení Gatsbiho nebo nějaké jiné knihy.

MUSIC: Mou jedničkou v muzice byla v červnu kapela Coldplay a jejich nové album Ghost Stories. Především písnička A Sky Full Of Stars se kterou mám spjato hodně vzpomínek právě s lidmi, se kterými jsem trávila poslední dny školy. Taky jsem se začala více zajímat o Eda Sheerana a je naprosto skvělej!

Coldplay
A Sky Full Of Stars
Ed Sheeran
Kiss Me
Nicki Minaj
Pills and Potions
Lana Del Rey
Shades of Cool


EVENTS: Tak sem určitě zařadím již zmiňované školní akce. Když se tak zamyslím, tak celý červen se točil okolo školy. Vyjímečně nemyslím učení ale akce, které se každoročně pořádají před prázdninami.

FAVOURITE THINGS: Odhodlala jsem se utratit 120,- za vydání Elle. Většinou si kupuji Cosmopolitan nebo JOY ale tentokrát jsem se rozhodla pro Elle. Chtěla jsem si udělat svůj vlastní názor a dospěla jsem k tomu, že to zas takový zázrak není v porovnání třeba s Cosmopolitanem...


Yesterday is a history, tomorrow is a mystery, today is a gift.

4. july 2014 at 9:40 | Natt. |  journal
Přeji krásné dopoledne:) Nepochybuji o tom, že mnozí jsou ještě v posteli a užívají si sladkého nicnedělání. Já dnes vstala v sedm takže jsem si řekla, že toho využiji a přidám nějaký ten výcucek z mého života. Taky bych vám chtěla moc poděkovat za komentáře u minulého článku a za krásnou návštěvnost. Hned se píše jinak když vím, že sem někdo chodí. Jo jinak mám rozepsané asi čtyři články takže se nebojte, že by tady nebylo co číst...

Pomalu se nám blíží ke konci poslední týden letních prázdnin. Včera jsem měla jet s kamarádkou na čtyři dny do Prahy. Měly jsme tam bydlet u jejího bratra a jít na výstavu Tima Burtona (já vím že je skvělá! závidím všem co tam byli) a prostě si to užít ale bohužel nikam nejedeme. Důvod mi je dost trapné psát... Šíleně mě to mrzí ale tak doufám, že alespoň na jeden den by jsme tam zajet mohly. Mrknout se na Tima ♥ Musíme to do srpna stihnout!

Tudíž jsem týden trávila hodně pohodově. Buď jsem lítala po venku s pejskem nebo jsem si dávala do těla cvičením. Letos nemáme naplánovanou žádnou dovolenou takže jsem se rozhodla věnovat se především cvičení, četbě a užívání léta s přáteli na které přes školní rok nebudu mít čas. Taky se vám pochlubím, že jsem oprášila hru na kytaru. Bolest prstů po dvou dnech byla naprosto nechutně nesnesitelná ale ten požitek ze skladby od Eda Sheerana - Kiss me je boží! Taky trochu dávám Cestu od Tomáše Klusa a Kryštofa. Jen ten zpěv musím doladit. Kdo by řekl, že se u toho dokážu tak uvolnit.

Včera jsem byla s kamarádem v kině na filmu The Neighbours, který jsem už viděla ale vzhledem k tomu, že strašně rádi trávíme čas spolu, tak jsem šla. Je to kamarád, kterému se svěřuji, když mě naštve nějaký ''ctitel'' nebo když se naši hádají... On mě to samé. Prostě víme, že když je celý svět proti nám, tak že tu pro sebe navzájem jsme. Když jsme včera šli z kina, tak jsme se stavili u jeho babičky pro jeho kolo a pak mě šel doprovodit na autobus. Řekněme, že jsme se po cestě z kina k jeho babči trochu šourali takže když jsem spěchala na autobus, musel mi půjčit kolo a on běžet. Díky Bohu že je hokejista a nějakou tu kondičku má. Byla sranda vidět lidi jak na nás čumějí (y)

Dnešek strávím opět ve městě s kamarády. Večer se mi vrátí brácha z Mistrovství Evropy v boxu a doveze bronzovou medaili. Jsem na něj šíleně pyšná i když mě někdy hodně štve ale prostě chápete... Ráda říkám ''No, můj bratr boxuje a teď nedávno dovezl bronz z Evropy''. Mám ho nadevše ráda a v posledních dnech přímo přetékám hrdostí. V pondělí mám schůzku s jednou paní, pro kterou bych měla vyplňovat nějaké dotazníky tudíž taková menší brigáda a večer jdu na takovou menší garden party. Sice prázdniny nestrávím v luxusu u moře ale nestěžuji si. Snad to tak bude i po zbytek prázdnin:) Jakpak si užíváte prázdniny vy?