my toxic feelings

i thought i know who i am. apparently i don't.

16. may 2014 at 10:12 | Natt.
Do téhle rubriky přidávám články vcelku nerada. Hlavně proto, že z větší části jsou články v téhle rubrice poměrně depresivní a možná pro některé čtenáře nepochopitelné a naprosto zbytečné. Někdo má ale blog na výcucy ze života, někdo na přidávání fotek a já ho mám na to, abych se veřejně vyzpovídala lidem, které neznám z mích pocitů. Nikde jsem neviděla že by to bylo zakázáno takže máte smůlu.

V poslední době si připadám, jako bych se neznala. Asi bylo naivní a hloupé si myslet, že po patnáctých narozeninách budu vědět, čeho jsem schopná a znát všechny své stránky. Bohužel uvědomění přišlo až teď... Vždyť někteří lidé neznají sami sebe v daleko vyšším věku... Jak bych to sakra mohla vědět já v patnácti? Neříkám, že takoví lidé nejsou ale i když určitě jsou, tak si myslím že je to jenom iluze nebo něco takového. Během těch patnácti let co jsem na světě jsem ještě pořádně nic nezažila. Mé momentální zkušenosti jsou jenom základy k těm větším které postupně přijdou v životě.

K těmto myšlenkám mě dovedlo to, že jsem si všimla, že nejsem schopna řešit problémy které mě trápí. Prostě nejsem absolutně schopná o nich hovořit s kteroukoliv živou bytostí. Když nějaký takový problém nastane, sáhnu po deníku a vypíšu se tam. Bohužel, nic to nevyřeší. Pořád mě kouše svědomí a trápení zaplaví celou mou hlavu. Jak o tom mám ale mluvit aniž bych se nerozbrečela? Nehledě k tomu, že vidět mě brečet není nic pěkného. Připomínám mokrého křečka s malými oteklými kukadly a děsivým výrazem ve tváři. Každý má jiné cítění. Vždy jsem si přála být silná jako moje maminka. Za celí svůj život jsem ji viděla brečet snad jenom třikrát. Možná je právě to sebepoznání. Mamka o sobě ve svých čtyřiceti šesti letech zhruba ví, čeho je schopná a hlavně je dospělá! Kdežto já pubertální patnáctka brečím v podstatě kvůli čemukoliv.

Sebepoznání je bezpochyby běh na dlouhou trať...

dear originality, where are you?

8. march 2014 at 21:09 | Natt.
Už kdysi jsem chtěla napsat článek na tohle téma ale nakonec z toho sešlo. Teď jsem ale tak naštvaná, že to ze sebe musím prostě dostat ven a chci, aby jste si tohle přečetli i Vy.

Podle mě, originalita na blozích (snad to skloňuji dobře ale asi ne) pomalu ale jistě vymírá. V posledních dnech mám štěstí narážet na blogy, jejichž admini naprosto perfektně okopírovali můj design. Lidi proč sakra? Nenapadne vás uvažovat nad tím, jak se bude cítit člověk, který přišel s něčím, co nikde ještě nebylo? Nevymlouvejte se na inspiraci prosím. Jestli nerozeznáte rozdíl mezi inspirací a kopírováním, tak si to najděte ve slovníku českého jazyka nebo na Wikipedii nebo já nevím kde! Jo, přiznávám, že když jsem začínala s grafikou taky jsem zrovna nebyla moc originální ale pak mi došlo, že je lepší vymyslet si něco sama než dělat stejné věci jako ostatní. A nebo když už se od někoho ''inspiruji'', tak někde uvedu alespoň stupidní odkaz na jeho blog. Je to tak moc? Napsat že jste se ''inspirovali'' od někoho, i když jste v podstatě změnili jenom obrázky?

Lidi jsou nejspíš líní zapojit mozkové buňky a zkusit něco vymyslet... Radši si dají tu námahu okopírovat něčí výtvor, se kterým se někdo dělal klidně i víc než hodinu. Řeknu vám, že ale prostě nikdy nemůžete mít dobrý pocit z toho, co okopírujete. Nikdy nemlže být takový, jako když si prostě hrajete v photoshopu a nakonec je z toho něco, co se vám líbí. A jestli si myslíte že ten pocit znáte, tak jste normální zrůdy. Omlouvám se, ale takhle to prostě cítím...

Tohle byl můj hlavní důvod, vypadnout z blog.cz a založit si blog někde jinde. Bohužel, nebo bohu dík nedokážu tento blog opustit. Mám to tu ráda, miluju lidi kteří sem pravidelně chodí a dělají mě šťastnou tím, že mi zdělí jejich názor. Tento blog by mi nehorázně chyběl takže to prostě budu muset prozatím skousnout a přenést se přes to. Problém je ten, že se bojím vymyslet něco nového protože vím, že by to zase někdo okopíroval. A samozřejmě, tohle není jenom můj problém. Znám hodně nadaných blogerek, které se s tímto potýkají. Jaké máte zkušenosti Vy?

i know. you was my best friend. but now? who you are?

4. may 2013 at 15:05 | Natt.
Myslím, že táto rubrika bude nejvíce využívaná protože moje pocity se mění jako ponožky a já se z nich prostě musím vypsat. NěDko bude rád, někoho to bude štvát. Soryy ale já to prostě musím dostat ven! Všechno! Jinak se z toho zblázním... KDO NECHCE ČÍST, NEČTĚTE!

Tento pocit přišel z nenadání zhruba před půl hodinou. Probudila jsem se až o půl jedné ale se strašnou migrénou a slabostí celého těla. Mám v sobě X prášků proti bolesti hlavy ale něják to nepomáhá. No ale už k věci... Došla mi SMSka od mojeho nejlepšího kamaráda. Teda, možná bývalého. Jestli s tím nechci jít ven, že se mi potřebuje omluvit.

Absolutně nevím jak to mám vstřebat... Napsala jsem mu že ven nemůžu, že je mi blbě a pak že to zní jako výmluva ale že bych tu jeho omluvu ráda slyšela. Prej mám čas do sedmi večer... Vůbec nevím jestli tu omluvu ale chci slyšet. Asi jsem moc nepřemýšlela když jsem mu tu SMS psala... Ale pak si říkám, že jestli jsem mu toto napsala, tak asi trochu chci tu omluvu slyšet a pak možná se i usmířit. Ale pak zase nevím jestli se s ním chci usmířit. Vím, zní to absolutně chaoticky a divně ale píšu to tak, jak to cítím. Stejně si myslím, že tam nakonec půjdu a vyslechnu si ho. Nebudu působit jako totální chudák? Zbabělec na něm závislém? Protože jestli ano, zvedne se tím jeho ego a mě bude z toho špatně ještě víc než bylo do teď.

Pak si ale vzpomenu na to, co jsme spolu prožili. Chci to zahodit? Možná jsem tak nejistá z toho důvodu, že tohle samé mám ještě s kamarádkou a té se za žádnou cenu omlouvat nebudu. Ach bože! Jak já nenávidím když se neumím rozhodnout... Taky je to asi proto, že jsem celkem hodně lidem řekla, že se prostě hnusnej. 'Promiň, zapomněl jsem se s tebou bavit:(' to mi napsal na facebooku když si to uvědomil. Ještě teď když si vzpomenu tak je mi z toho špatně. Pak mi zkazil narozeniny že jsme se museli o tomto bavit. Brečela jsem jako malá a přitom jsem si říkala 'Proč sakra brečím kvůli němu? To on se na mě totálně vykašlal'

Tenkrát jsem mu napsala že mu nechci lozit do zadku. Ve škole se bavil s děckama, který prostě nemám totálně ráda. Kteří jsou zazobaní a namyšlení... Dívala jsem se, jak se měnil v jednoho z nich... Teď už vážně nevím jestli se s ním chci usmířit.

i just... i'm here!

1. may 2013 at 13:39 | Natt.
Založila jsem novou rubriku kam vám budu psávat něco ohledně mích pocitů. Do deníčku se mi to psát nechce a myslím, že takhle to bude nejlepší. Sice si myslím, že moc lidí tohle nebude zajímat ale já se prostě někde musím vypsat. Každopádně doufám že si najdou lidi kteří si budou chtít přečíst nějaké žvásty 14ti leté holky.

Nevím proč ale v posledních pár dnech se cítím strašně sama a přehlížená... Myslím že jsem si to začala uvědomovat v pondělí, když jsem měla narozeniny. Bylo mi ten den prostě úplně na nic. Všichni mi přáli na facebooku kde se to všem objeví že mám narozeniny a asi jenom 4-5 lidí mi popřálo osobně nebo přes sms. Ale trochu víc mě mrzí že jsem nedostala nějakou bonboniéru:D Vím, trochu vtipné ale fakt jsem nic nedostala a protože jsem totálně závislá na čokoládě tak mám trochu absťák:D

Bratr jede teď čtvrtek, pátek, sobota, neděla do Německa na mezinárodní zápas a vše se točí kolem něho. Opět! Jak asi víte tak čekám na nový telefon. V prodejně nám řekli, že jak tam bude tak nám zavolají ale já jim prostě moc nevěřím tak jsem po mamce chtěla aby tam zašla a zeptala se. Myslíte že by jsi vzpomněla? Já vím, musí se starat o bratra ale zabralo by jí to max 10 minut... A ještě prostě byla v obchodě který je asi 10 metrů od té prodejny. Nic jsem ale neřekla. Nechci jí přidávat ještě starosti a navíc vím, že by mě poslala někam. Že už jí s tím lezu krkem ale chci tak moc? Aby věnovala chvilku nějaké záležitosti která se týká mě a né bratra nebo kohokoliv jiného? Jako trochu víc mě to štve. Jsou to takové kraviny ale štvou mě. Od takových maličkostí se mi prostě hned zkazí nálada. Je mi jasný že mě to přejde ale prostě... Navíc jsem dneska měla jít ven s kamarádem a ten se na mě taky vyprdl (abych psala slušně). Takže mám náladu tak na zahrabání se do peřin.
 
 

Advertisement